Prosinec 2009

Povídka: Bůh v míse

28. prosince 2009 v 16:22 | Daniel R. |  PRŮVODCE SVĚTEM CONANA
Robert Ervin Howard
název originálu: The God in the Bowl; 1952
české vydání:
SFK Julese Vernea; Věž slona a jiné povídky; 1989
AFSF; Conan Barbar; 1997
Aurora; Conan I; 2007
překlad Jan Kantůrek

Conan, který je znechucen Zamorou, prolezlou magií, vrahy a zloději v temných ulicích Arenjunu a Shadizaru, se vydá na západ do Nemedie, druhého nejmocnějšího hyborského království. Po nějaké době provozování zlodějského řemesla si Cimmeřana najme jistý mladý šlechtic Aztria Petania, který se dostal do finanční tísně při hře v kartách. Conan má ukrást pohár vytvořený z jediného diamantu, který je ukryt v muzeu patřící bohatému sběrateli.

Při jeho smůle, ve chvíli kdy se plíží chodbami muzea, je v něm zavražděn samotný majitel. Conana objeví strážný a stává se tak hlavním podezřelím. Zatímco vyšetřovací soudce Demetrius se snaží objasnit vraždu, tak Conanovi dochází trpělivost a muzeem se pohybuje démon vypuštěný ze sarkofágu ve tvaru mísy, pocházejícího z tajemné Stygie.

Povídka má neobvyklý detektivní průběh, při kterém se pomalu odkrývají fakta a důvody přítomnosti dalších pánů, které stráž nachází slídit kolem muzea. Kdyby existovaly příběhy Sherlocka Holmese od Howarda, běžím je hned koupit.


Černé slzy

23. prosince 2009 v 10:27 | Daniel R. |  MOJE POVÍDKY
První povídka kterou jsem dopsal. Mám s tím trochu problémy :-). Mírně jsem ji nyní přepracoval, tedy spíš proškrtal.
Je to příběh o mladíkovi, který zahodil téměř idilický život, zlákán učením temné magie. Po několika letech se vrací zpět domů...
--------------------------------------------------------------------------------------------

Teplý jižní vítr ohýbal větve stromů. Jeho tmavě modrý dlouhý kabát vlál ve větru, stejně tak jeho dlouhé bílé vlasy. Šel po úzké pěší cestě, která opisovala hranici mezi lesem, a loukou, kde pestře barevní motýli poletovali z jednoho květu na druhý. Kolem něj poskakoval psík s dlouhýma plandajícíma ušima, který rozháněl motýly ve snaze jednoho z nich chytit.
Po chvilce louka pomalu ustupovala a cesta dále pokračovala lesem. Zavedla je až ke skále, jejíž vrchol sahal až ke špicím mohutných stromů. Vylezli na vrchol. Jeho plně černé oči včetně toho co kdysi bývalo bělmem se rozhlížely po okolí.

Uběhlo pět let od doby kdy tady stál naposledy a díval se směrem k domovu, který tehdy opouštěl. Jeho pohled směřoval na kopce, za kterými bylo jeho rodné město. Ty léta co byl pryč mu připadala jako věčnost. Sklopil zrak níž, kde stála vesnička, která se jmenovala Jiskra. Zatoužil po teplém jídle a pohodlné posteli. Věděl však, že vesnici musí obejít, aby nepřilákal zbytečně pozornost. Cíl je už blízko, ale ti šílení Kirkovi fanatici po něm určitě stále jdou. Musí dojít domů, musí spatřit matku a otce, musí vidět Loren, i kdyby oni měli být to poslední, co uvidí.
Vzpomněl si na Lorenin pláč když opouštěl domov. Tenkrát byl zaslepen a omámen mocí té strašné knihy a lásku, kterou k ní cítil přehlížel. Proklínal den, kdy tu knihu otevřel poprvé, kdy do ní jen nahlédl, potom podruhé a potřetí, znovu a znovu. Čím dál víc a častěji studoval její temné učení nekromancie. Odešel k přisluhovačům Kirka a nechal se zasvětit do dalších tajů této nečisté magie. Dostal se až do jeho temných věží, kde studovali ti nejlepší.

Tenkrát mu bylo dvacet let a myslel si, že mu patří svět, pak však přišli první známky přeměny. Nejdřív příjemné, zahodil své brýle, také se mu zlepšil sluch a začal vnímat proudy magie. Později mu zbělaly vlasy a začal také předčasně stárnout. Smrti se však nemusel obávat, protože zanedlouho by stejně objevil tajemství nesmrtelnosti. Často potkával v knihovnách dávno již mrtvá těla, která se prohrabávala hromadou knih. Také se ovšem často setkával s případem, že mysl člověka neunesla sílu magie. Z takových se pak stávali nemyslící netvoři ovládaní mágy. Obě možnosti neměly s lidskostí nic společného a začaly se mu hnusit. V jeho mysli se plynutím času odehrával velký boj a moc, která ho sevřela začala pomalu ustupovat. Když přišla další fáze proměny, která změnila jeho oči a začala přetvářet jeho tělo, rozhodl se, že musí utéct a vysvobodit se ze zajetí této temné síly. To však Kirkovy zákony nedovolují.

Náhle ho z pochodu jeho myšlenek vytrhl štěkot jeho psa. Podíval se na něj a pousmál se když zjistil, že doráží na ještěrku, která se ukryla mezi kameny.
"Tak pojď, půjdeme," promluvil na psa.
***
Viděl Loren, její krásný kouzelný úsměv, který do něj vždy vléval novou a novou energii a vlnu radosti. Její úsměv se však začal vytrácet, její koutky klesaly a dolíčky ve tvářích začaly mizet. Smích se pomalu začal měnit v pláč. V jejích očích, které zářily radostí se začal objevovat smutek, beznaděj a později strach a hrůza. Její pláč se proměnil v hysterický jekot. Nemohl jí pomoci, nemohl k ní, neslyšela ho, když ji chtěl utišit. Jeho srdce začalo pukat, měl pocit, že se rozletí do všech stran. Začal k ní natahovat ruku, ale přestože se zdála být blízko, byla nedosažitelná. Cítil jak jeho oči zalévají slzy zoufalství.

Probudil se, vedle něho seděl jeho pes, který ho pozoroval. Oheň na kterém dneska dělal večeři již vyhasnul, hvězdy jasně zářily na obloze. Otřel si pot z čela. "Sen" řekl jen tak polohlasem, "byl to jen sen," opakoval si. Pět let bezesných nocí a teď najednou tu je. Sen, který ho zasahuje do nejcitlivějších míst jeho mysli a citů. Pes který byl znepokojený podivným neklidným chováním svého pána ve spánku, mu začal očuchávat a olizovat tvář radostí, že pán opět našel klid. Muž psa pohladil a najednou byl vděčný, že na své osamělé cestě našel takového společníka. Od doby kdy ho našel uplynulo jen pár dní a přesto si ho za tu chvíli velice oblíbil. Pro jeho plandající uši mu začal říkat "ušáku". Lehl si, a znovu se pokoušel usnout.

Jeho myšlenky směřovaly k Loren. Vzpomínal na den, kdy se s matkou a otcem přistěhovala do města. Byli jedni z farmářů z jihu, které vyhnala sucha trvající již několik let. Bylo obdivuhodné, jak dlouho dokázali vzdorovat, nechtíc opustit svůj domov. V tu dobu mu bylo teprve čtrnáct let, ona byla o rok mladší a čekaly je krásné dny jejich života. Její otec pracoval u jeho otce v přístavu, matka prodávala vyšívané dečky na trhu a starala se o pětiletého syna. Zatímco její rodina oplývala chudobou, jeho otec byl obchodník vlastnící loď. Krom toho se mohl pochlubit účastí ve válce proti Dragovi, po které dostal šlechtický titul.

Vzpomínal na to jak si s Loren hrávali na loukách a lesích za městem, jak večer pozorovali hvězdy na obloze. Povídali si. Vyprávěl převážně on, protože byl učený a přečetl již mnoho knih z otcovy knihovny. Popisoval jí souhvězdí na nebi, vyprávěl jí o vzdálených bájných zemích. Někdy si také vymýšlel tajemné strašidelné příběhy, které ji děsily. Jak se z Loren stávala žena a z něho muž, tak přátelství přerostlo v lásku. Vzpomínal na jejich první intimní chvíle a na krásu jejího těla. Po chvilce měl opět před sebou její tvář, její krásný úsměv a oči plné malých zářících jiskřiček. Opět usnul.
***
Viděl kruh plačících lidí, mezi nimi byl jeho otec. Uprostřed nich byla rakev připravená na spuštění dolů do věčné tmy. Všiml si, že v kruhu lidí je i Loren s rodiči. Rakev z jeho pohledu zakrývala náhrobek tak, že neviděl co je na něm napsané. Byl tam také strýc Ed se svojí ženou a spousty dalších mu víceméně něco říkajících tváří. Všichni pokládali květiny na rakev. Když ji spouštěli a odhalil se tak nápis na náhrobku, viděl na něm jméno své matky. Opět se probudil.
Ležel na zádech a díval se vzhůru. Noc už se chystala na příchod dne. Černé nebe začalo pomalu modrat a světlo slunce začalo prosvěcovat krajinu. První sluneční paprsky pronikly přes koruny stromů.
***
Před ním byl kopec, z jehož vrcholu již spatří své rodné město. Netrpělivě se vydal se svým ušatým přítelem vzhůru. Těšil se na to, až políbí Loren, obejme matku a stiskne ruku otci. Když však vystoupil na kýžený vrchol, tak ho srazilo k zemi to co spatřil. Město a jeho krajina kolem něj byla mrtvá. Tráva a stromy byly suché. Krajina byla šedá a černá, zahalená v temnotě. Přístav a vůbec celé město nevykazovalo známky života. S kontrastem zdravého zeleného porostu kolem mrtvé krajiny, vypadalo jeho město jako hniloba na jinak krásném zralém jablku. Přál si, aby i toto byl další z jeho strašných snů. Chvíli v to doufal a čekal že se probudí s oroseným čelem. Ale ne, tohle bylo skutečné. Scházel kopec dolů k městu a přitom se mu podlamovaly kolena. Cestou vídal mršiny zvířat, vzduch byl zkažený plný zápachu tlejícího masa.

Procházel ulicemi města, potkával mrtvé, jen tak ležící u cesty s bolestivou grimasou ve tváři. Vítr si pohrával s nepořádkem v ulicích, moře zanechávalo na břehu hřbitov leklých ryb.
Stál před vchodem do domu, který měl vyvrácené dveře. Naivně zvolával jména svých rodičů. Procházel chodbami domu a pokoji. Vešel do pracovny svého otce, kde jej našel sedět s hlavou na stole. Byl už zbaven naděje, aby doufal, že otec žije. V jeho ruce byl dopis. Derek si jej vzal a četl.

Drahý Dereku, můj jediný synu a dědici šlechtického titulu. Bylo mi přikázáno od podivných lidí, kteří přinesli zkázu našemu městu, odění v tmavě fialových róbách, abych ti napsal dopis na rozloučenou. Říkají že jej budeš číst, v což doufám. Napřed ti chci vylíčit události posledních měsíců. Začátkem jara do města přišlo pět podivně vyhlížejících mužů, ti právě teď stojí vedle mě. Když slunce nabralo na síle, začala se městem šířit smrtící nákaza. Matka byla jedna z prvních obětí a je pochována na městském hřbitově. Když město svoji bitvu s nemocí prohrálo, odhalili záhadní cizinci svoji tvář a dokončili jeho zkázu. Důvod jejich počínání je ztrestání tvé zrady a útěku. I přes všechno, co jsi nám způsobil jsem rád, že jsi ze sebe smetl to strašné prokletí, které tě svíralo. V mé truhle je meč a zbroj, s kterou jsem bojoval ve válce. Jdi a pomsti naše životy.
Mám ti sdělit, že Loren najdeš ve sklepě našeho domu.

S hrůzným očekáváním sestupoval po schodech do sklepa, který byl osvětlen fialově zbarveným světlem. Jeho zdroj nikde vidět nebyl, bylo to běžné kouzlo, které mohlo vytvořit světlo jakéhokoliv barevného odstínu. Jeho zdrojem byla magie.
Sešel do prostoru sklepa, na vzdáleném konci byla postava přikovaná ke zdi řetězy. Šel blíž, a i když tělo bylo strhané a neoplývalo krásou jako dřív, tak ji poznal. Byla to ona, jeho milovaná Loren. Najednou se pohnula a pozvedla hlavu. Derekovi na okamžik zajásalo srdce, že žije, než si uvědomil, že tomu tak dlouho nebude.

"To jsi ty Dereku?" oslovila ho chraplavým suchým hlasem.
"Ano" odpověděl a přistoupil až k ní. Pohlédl do její nemocí vyschlé tváře. Přesto z ní četl její dřívější krásu.
"Čekám tu na tebe celou věčnost."
"Promiň" potichu zamumlal, selhávajíc mu hlas.
"Řekli mi že přijdeš a že tu na tebe mám čekat."
Na chvilku sklep ovládlo ticho.
"Proč jsi mě opustil Dereku? Milovala jsem tě."
Derek mlčel.
"Zabil jsi nás všechny" dodala.
"To ta kniha, síla té magie je mocná, čím víc ji znáš tím víc tě pohlcuje…, promiň mi to."
Mlčela.
"Lituji toho."
"Polib mě…" řekla ztěžka.
Chvíli na ni hleděl, potom se k ní sklonil chtějíc ji políbit. Než se však jeho ústa stačila dotknout jejích rtů, Loren naposledy vydechla.

Derek sklopil zrak. Sesunul se na kolena. Klečel před ní, jako kdyby dál prosil o odpuštění. Nikdo, kdo by mu jej mohl dát už nebyl. Věděl, že smrt Loren byla úmyslně a dokonale načasována. Fialové světlo ve sklepě pohaslo.

Venku na něj čekal jeho pes, klepal se, měl strach vejít dovnitř, cítil v domě mnoho zla. Když viděl svého pána, jak k němu přichází, začal radostí vrtět ocasem. V tu chvíli si Derek uvědomil, že ho před nákazou ochrání jeho magická aura. Jeho čtyřnohého přítele ovšem nemá co chránit. Byla jen otázka času, kdy mu umře v rukách. Došlo mu jak dokonalý trest to byl. Ztratil všechny kteří ho kdy milovali, na kterých mu záleželo. Všichni byli mrtví a on zůstal naživu. Seděl před vchodem, pevně držel psa a zuřivě ho hladil. Z jeho očí mu stékaly černé slzy, které zanechávaly černé stopy na jeho tváři.

Helloween - Kill it

21. prosince 2009 v 19:11 | Daniel R. |  WWW.ZMENSVUJZIVOT.HELL

Chceš se stát bohatým
a získat slávu?
Svojí tvář na plakátu,
zvěčnit své jméno?
Chceš mít skvělý život,
na nejvyšší úrovni?
Potom tedy vsaď svoji duši a roztoč kolo,
to je sázka s ďáblem...



Teď si řádně promysli svůj další krok.













Žvatlárna

20. prosince 2009 v 21:28 | Daniel R. |  ŽVATLÁRNA
Žvatlárnu jsem vytvořil k volné diskusi. Sem můžete psát co vás zrovna napadne. Cokoliv co nebude urážet mě nebo jiného přispěvatele.

Pro ty, co by mě chtěli kontaktovat soukromě, jsem zřídil speciální e-mail u všemi milované firmy O2:
-----------------------. Tak ne, protože O2 svým uživatelům opravdu znepříjemňuje jakoukoliv svojí službu :-). Tak tedy:
daniel-r@klikni.cz

Panteon: Mitra, Ashura

18. prosince 2009 v 12:19 | Daniel R. |  PRŮVODCE SVĚTEM CONANA
V Hyborském věku byli Bohové všude přítomní a nikdo nepochyboval o jejich existenci. Lidé je uctívali a báli se jich. Ti odvážnější zjišťovali co jim jaký bůh může nabídnout, a pokud u něj neupadli v nemylost, mohli žít i stovky let a částečně disponovat jeho mocí.

Úzce provázána s bohy, nebo ruznými nižšími formami (bůžky, démony, džiny apod.), je magie. Není to síla jentak z ničeho a je draze placená.

V tomto díle se budu zabývat dvěma nejdůležitějšími bohy z té dobré strany.


Mitra

Magie je až na výjimky produktem zla. Mitra je dobrý bůh a proto od něj nečekejte obdarování nějakými zvláštními schopnostmi. Svým věřícím nabízí ochranu, zejm. pak před hadím bohem Setem. Do dění světa promlouvá pomocí zjevení, snů, splítáním díla náhody. Mitra je uctíván především v zemích Hybořanů: Aquilonia, Nemedia, Brythunia, Corinthia, Argos. V jižních království, Kothu a Ophiru, je již však znát velký vliv bohyně Ishtar. Kněží jsou často velmi vzdělaní, vyznají se ve felčarství a medicíně. Mnoho z nich umí velice dobře zacházet se zbraní. V jeho otevřné církvi se však najde také mnoho prospěchářů.

Ne jednou Mitra v boji proti nepřátelským bohům využil sílu Conana, který je známý vrozeným odporem ke všemu magickému a nadpřirozenému.


Ashura

Podobný bůh Mitrovi, který je uctívaný Shemity v jižních zemích, hlavně v Iranistánu. Jedná se o oblast východně od Stygie a Zembamwei nazývaná jako východní Shem. Mnoho jeho knězů pracuje v utajení, v zemích vyznávající jiné bohy. Někdy jsou dokonce knězy jiných náboženství (např. Mitry). Tvoří tak jakousi špionážní síť. Největším nepřítelem Ashury je Set.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak již jsem se někde zmínil, Howardova fiktivní dávná epocha je propletená se známou minulostí. Podívejme se na "původ" Mitry a Ashury do starověku.

Na Římské polyteistické náboženství utočil kromě křesťanství také mithraismus. Obě náboženství si byla velmi podobná a Mithraismus v jisté době i úspěšnější. Byl velice oblíben u římských vojáků pro Mithrovu bojovnost. Křesťané tuto víru neprávem obviňovali z parodování jejich rituálů. Mithra byl vnímaný jako ochránce podobně jak Kristus. S rozdílem, že Ježíš byl zabit pro spásu lidstva, zatím co Mithra pro spásu lidstva zabijí kosmického býka, který je v Zoroastrismu chápán jako démon temnoty. Mithraismus se do Říma rozšířil po dobití řeckého království Pontus.

Zatímco křesťanství se vyvinulo z judaismu, původ Mithry je ve zmíněném Perském zoroastrismu. Jde o náboženství, které není polyteistické ani monoteistické. Je označováno jako dualistické. Nejvyšším bohem je Ahura Mazda. Ten prý vytvořil dvě bytosti Spenta Mainju a Angra Mainju. První se rozhodla konat dobro a stala se Ahurovím svatým duchem. Druhá jmenovaná se pak stala duchem zla. Mithra byl jen jakýmsi podřízeným bůžkem či andělem Ahura Mazdy. Těžko říci zda Ashuru v Hyborském věku lze ztotožňovat s tímto bohem, nabízejí se i jiné možnosti. Jestli však ano, znamenalo by to, že Mitra v Hyborských zemích byl jen "vyslancem" nebo možná "hrotem na kopí" Ashury, podobně jako pak Mithraismus v Římské říši. Slovo mithra znamená v překladu přítel.




Pozn.: mitra je taky ten vysokej klóóbrc co občas nosí Papež na hlavě.









Povídka: Síň mrtvých

11. prosince 2009 v 15:10 | Daniel R. |  PRŮVODCE SVĚTEM CONANA
L. Sprague de Camp, Robert Ervin Howard
název originálu: The Hall of the Dead; 1967
české vydání: United Fans; knižní řada Poutník č.68, Conan - Kletba monolitu; 2004
překlad Jan Kantůrek


Povídka jejíž hrubou dějovou osu napsal Howard, doplnil a upravil L. Sprague de Camp.

Conan už nějakou dobu provozuje svoje zlodějské řemeslo v Shadizaru, hlavním městě Zamory.

Vydá se do ruin prokletého města Larshy. Táhnou ho tam známé pověsti o nebezpečí číhajícím v jeho pochmurných zříceninách a zejména o pokladu v Síni mrtvých. Conanovi je v patách kapitán Nestor s několika vojáky, kteří ho mají za úkol zajmout. Cimmeřan na ně přichystá past. Z ní vyvázne jen Nestor, který pokračuje dál v pronásledování.

Kapitán není žádný zelenáč, je to rodilý Gunderman, který zná Cimmeřanskou zuřivost a bojovnost. Ví, že proti Conanovi nemá mnoho šancí, do Shadizaru se ovšem s nepořízenou a ztrátou vojáků vrátit nemůže. Utká se s ním před branami Larshy, kde po ráně do přilby padne k zemi.

Conan při průzkumu města naráží na obrovského slizkého tvora v podobě slimáka. Toho se mu podaří zabít. Nečekaně se však znovu objeví Nestor s obvázanou hlavou, kterého považoval za mrtvého. Cimmeřan ho přesvědčí, že mu Zamorští psi nestojí za smrt a nabídne mu půlku pokladu. Společně najdou Síň mrtvých s bohatstvím, které nemohou ani odnést. Když si naberou co jen lze, probudí se spící strážci síně.

Povídka má na Conana docela netradiční "friendly" závěr, který nebudu prozrazovat. Tuhle povídku považuji za méně vydařenou. Nevím, zda měl Howard obřího slimáka v osnově, nebo to je výmysl de Campa. Připadá mi to jako příliš velká fantasmagorie.




Evropa a Hyborský věk

9. prosince 2009 v 23:25 | Daniel R. |  PRŮVODCE SVĚTEM CONANA
Mapa porovnávající dnešní Evropu s Conanovým kontinentem před kataklizmatem.

Povídka: Věž slona

5. prosince 2009 v 19:24 | Daniel R. |  PRŮVODCE SVĚTEM CONANA
Robert Ervin Howard
název originálu: The Tower of the Elephant; 1933
české vydání:
SFK Julese Vernea; Věž slona a jiné povídky; 1989
AFSF; Conan Barbar;1997
Aurora; Conan I; 2007
překlad Jan Kantůrek

Chronologicky první Conanovo dobrodružství z pera jeho stvořitele. Nikdo nedokáže tak detailně a přitom ve stále trvajícím napětí popsat několik málo chvil, kdy životy vysí na vlásku.

Arenjun, Zamorské město mnoha tajemných věží a šikovných zlodějů. Ve filmu právě v takovém městě potkal Arnold svoji družku, když se šel vloupat do jedné z věží při pátrání po hadech s hlavami proti sobě. Tato věž má však s Věží slona málo společného. Částečný námět z povídky tu ovšem je.


Conan bez zkušenosti s civilizovaným světem a bez uznání jeho zákonů se v Arenjunu stává velmi schopným zlodějem.

Příběh začíná v jedné hospodě, kde se Cimmeřan nepohodne s jedním Kothijáncem. Ten se vysmývá Conanovi, že zamýšlí ukrást obrovský drahokam jménem Sloní srdce, který je zdrojem magické moci kněze Yara. Kothijanec ho nazve psem. To ovšem neměl dělat, v nastávajícím zmatku za to zaplatí životem.

Následující kroky Conana vedou přímo k věži. V její zahradě potká Tauruse, prince zlodějů s kterým spojí síly. Spolu zlikvidují hlídající lvi a vyšplhají na věž. Při průzkumu první místnosti ovšem Taurus umírá. Zabije ho obrovský pavouk, s kterým pak Conan svede strhující souboj. S vypětím všech sil se mu z něj podaří vyjít vítězně, a pokračuje sám v průzkumu věže.

Jak už to tak bývá, ne všechna vyprávění jsou pravdivá a přesná. Zdrojem Yarovi síly není tak úplně zmíněný kámen, jako spíš mimozemská bytost jménem Yag-Kosha, kterou mág drží v zajetí a strašném utrpení. Conan stvoření najde, vyslechne a podle jeho instrukcí porazí čaroděje. Potom z věže uteče a pozoruje, jak se rozpadá na tisíce zářivých střepů.

Jedna z nejslavnějších a nejúspěšnějších povídek o Conanovi.



Citace z povídky:

Conan položil kámen na masivní ebenový stůl.
"Ten, který ti posílá tento kámen mi přikázal, abych ti řekl: Yag-Kosha ti posílá poslední dar a poslední kouzlo."


Hard as Rock

5. prosince 2009 v 12:32 | Daniel R. |  POCITY
Čím jsem starší, tím hůře dávám najevo svoje city. Jsem tvrdej jako Rock, kterej poslouchám. Jeho rytmus mě ovšem životem žene dál. Až však dojdu na konec, ohlédnu se na svou cestu za sebou, co uvidím? Stairway to Heaven nebo Highway to Hell?

Povídka: Věc v kryptě

1. prosince 2009 v 12:55 | Daniel R. |  PRŮVODCE SVĚTEM CONANA
L. Sprague de Camp, Lin Carter
název originálu: The Thing in the Crypt; 1967
české vydání: United Fans; knižní řada Poutník č.68, Conan - Kletba monolitu; 2004
překlad Jan Kantůrek

Každý kdo viděl film Conan Barbar alespoň třikrát, určitě si vzpomene, jak Arnold našel v hrobce uprostřed pustiny svůj meč. Byl položen na trůně, kde odpočíval nějaký dávný král či náčelník. Ve filmu se kostra pouze sesunula. V povídce je tomu jinak.

Příběh povídky se odehrává po útěku z Hyperborejského zajetí. Začíná jaro a pozvolna roztává sníh (zapomeňte na písek). Mladému neozbrojenému Conanovi je v patách zimou vyhladovělá vlčí smečka a má navrh. Cimmeřan hledá místo, kde by se mohl uchýlit k zoufalé obraně. Objeví úzký skalní otvor, kterým sotva proleze. Překvapivě se žádný z vlků nepokouší vlézt za ním. Conan zjišťuje, že jeskyně je rozlehlejší než očekával a po rozdělání ohně objevuje ve vzdálenější části postavu sedící na kameném trůně. Na klíně mumie leží meč, který si přivlastní...

Dobrá povídka, se strhujícím soubojem s mumií. Někdo by mohl namítnout, že příběh je neoriginální a dnes již ohraný. Je třeba si však uvědomit, kdy byla povídka napsána.






























http://www.hardhero.com/Thinginthecrypt-statue.html